Poezie

Jako lék

V nejtěžších chvílích nemoci a léčby se poezie může stát citlivým mostem zpět k sobě samému.

V knize, kterou pro vás připravuji, tvoří básně důležitou součást cesty k uzdravení. Jsou živým nástrojem, který pomáhá vyjádřit nepojmenovatelné a přináší úlevu unavené mysli.

Měla jsem to štěstí, že tyto texty prošly citlivým dohledem mých milých přátel – paní Evy Eckert, profesorky angličtiny a lingvistiky, a pana Zdeňka Křenka, básníka a nakladatele, kteří mi pomohli zachovat jejich hloubku a křehkost i v českém jazyce. Ze srdce oběma děkuji.

Zastavte se na chvíli a dovolte těmto řádkům, aby vás doprovázely . . .

Letní den

Kdo stvořil svět?

Kdo stvořil labuť a černého medvěda?

Kdo stvořil kobylku?

Myslím tuhle kobylku,

tu, která vyskočila z trávy,

tu, která jí cukr z mé ruky,

hýbá kusadly dopředu a dozadu místo nahoru a dolů

a rozhlíží se svýma velkýma složitýma očima.

Teď zvedá své bledé nožky a pečlivě si myje tvář.

Teď roztahuje křídla a odlétá.

Nevím přesně, co je modlitba.

Ale vím, jak se dívat, jak padat

do trávy, jak do ní pokleknout,

nic nedělat, být šťastná

a toulat se v polích celý den.

Řekni, co jiného jsem měla dělat?

Není život až příliš krátký?

Řekni, co chceš dělat

se svým jediným, nespoutaným a úžasným životem?

— Mary Oliver

Hostinec

Lidské bytí je jako hostinec,

každé ráno nový příchozí.

Radost, zármutek, zlost,

chvilkový stav vědomí přichází

jako nečekaný host.

Přivítej a pohosti je všechny!

I kdyby by tě přepadly davy smutků

a násilně vymetaly

nábytek z tvého domu.

Přesto s každým hostem jednej s úctou.

Možná, že tě očišťují

pro nějakou radost, která navštíví tě znenadání.

Temné myšlenky, stud i zášť

radostně uvítej ve dveřích

a pozvi je dál.

Každého, kdo k tobě přichází, přijmi s vděčností,

neboť byl poslán

jako průvodce z neznáma.

— Rúmí

Toužící bytost

Řekl jsem toužící bytosti v mém nitru:

Co je to za řeku, kterou chceš překročit?

Na této řece není žádný most, ani poutníci.

Vidíš na břehu někoho kráčet nebo odpočívat?

Není tu žádná řeka, ani loď, ani převozník.

Není tu žádné lano, ani nikdo, kdo by ho táhl.

Není tu žádná země, ani nebe, ani břeh, ani brod!

Není tu žádné tělo ani žádná mysl!

Věříš, že najdeš nějaké místo,

kde bude duše méně žíznit?

V té nesmírné prázdnotě nic nenajdeš.

Buď tedy silný a vstup do svého těla,

tam můžeš pevně stát.

Bedlivě o tom přemýšlej!

Nikam neodcházej!

Zahoď všechny představy a fantazie

a stůj pevně v tom, čím jsi.

— Kabír